Image archives - Page 2 of 5

Cesta trvala cca 20 dní na přelomu srpna a září s několika zastávkami a zajížďkami. Hrubé užitečné informace z cesty by se dali shrnout takhle:

dojet z Prahy až do Norska se dá za dva dny s jedním řidičem, stejně i zpět
většina lidí mluví anglicky a je ochotná angličtinu použít ; jen v menších městech to může být trochu krkolomné se domluvit
na hranicích (my jsme přijely ze Švédska po E6) vás budou kontrolovat, budete si trochu připadat jako byste přijížděli z Ruska, ale že vás nepustí, pravděpodobně nehrozí
Norsko je extrémně drahé, ceny jsou prakticky za vše až 6x vyšší než u nás, mimo benzínu, levné věci se musí hledat
velmi se vyplatí rezervovat hotely dva nebo spíš i tři dny dopředu, jinak na vás zbudou ty drahé, nebo ošklivé ; bohužel, dost to kazí spontánnost
hotely jsou obecně velmi drahé a nepříliš kvalitní
dobrý průvodce je od Lonely Planet
není pravda že se v Norsku vůbec nekrade, ve velkých městech je kriminalita, za kterou většinou stojí cizinci z bývalého východního bloku ; svědčí o tom i to, že např v Oslo je každá budova zabezpečena nějakou security službou
Norové jsou chladnější ale milí lidé, vždy pomohou
ve všední dny po 21h, v sobotu po 18h a v neděli vůbec nekoupíte v žádném obchodě alkohol, pouze v restauraci ; do toho se počítá i nealko pivo!
nejlepší pivo: Seidel
velmi často je u cest WC a to většinou i splachovací a vyhřívané
Norské cesty jsou skvělé, řidiči nepředjíždí, když jedete pomaleji ; stejně tak i vy byste moc neměli, není kam spěchat, stejně se všichni kocháte přírodou
na kruhových objezdech mají přednost tramvaje, na rozdíl od nás
už před kruhovým objezdem se bliká podle toho, který výjezd chete použít (takže klidně doleva, když třetí výjezd) a až při výjedu z kruháče se bliká normálně doprava
na nájezdech na dálnici se zipuje (značka zbíhající se červené šipky), ale je to podle situace
benzín, který se u nás označuje jako Special 95 je v Norsku má označení "Super Blyfri"
je velmi výhodné a pohodlné předplatit si mýtné přes AutoPASS ; i přes nějaké počáteční chyby ohledně stažení zálohy z karty to fungovalo, před pár dny mi přišlo vyúčtování
dobré obchody jsou KIWI a SPAR, najdete je skoro všude, 7-eleven je jen základní a nezdravý a kompletně bez alkoholu

Úvodní relaxace kousek od Mnichova

Na tři dny jsme nejprve zajeli ke kamarádce kousek od Mnichova nabrat síly před cestou a trochu ji doplánovat. Uvádím spíš, abyste rozuměli, proč cesta trvala déle.

První den, Mnichov - Dessau (DE)

Vyjeli jsme v klidu v dopoledních hodinách. Cíl byl Rostock, ale my zastavovali na přespání v Dessau, neb času bylo dost.

Dessau je obrazem východního Německa. Přijíždíme večer, nikde žádné motely. Ubytováváme se v City Pension Dessau - Rosslau za 55 EUR, který se nám zdá drahý (ještě netušíme, co nás čeká v Norsku) ; snídaně byla dobrá, pokoj obří. Ve městě jsou všude paneláky, připadáte si jak v Praze na jižním městě. S vyjímkou, že uprostřed sídliště je např. kostel. Lidé tam mají zvláštní sport: všichni neustále čumí z oken na ulici a hlavně na vás. Pivo dobré, inu Deutchland.

Druhý den, Dessau (DE) - Plau (DE) - Rostock (DE)

Cestu jsem naplánoval tak, že z Rostoku pojedeme nočním trajektem do Trelleborgu ve Švédsku - nepříliš šťastná volba. Přes den tak byl čas se ještě trochu podívat po východním Německu.

Plau je malé velmi hezké město. Pivo velmi dobré, poseděli jsme v dobré restauraci u jezera, kde kotvila spousta jachet. Nejlepší ovšem byla Wasserturm, stará vodárenská věž.

Rostock. Industriální přístavní nehezké město, najíst se dá jen v "italské" fast-food "pizzerii". Za vjezd i výjezd do a z města se platí vždy 3,4 EUR!

Stání ve frontě na nalodění trvalo velmi dlouho, nemá smysl se tam harcovat už o hodinu dříve. Fotky nemám, dostavila se únava a v podstatě nebylo až tak moc co fotit - zleva kamiony, zprava prázdné lajny.

Noční trajekt TT-line měl trvat 7 hodin, což se zdálo jako hodně času na přespání. Odjezd 23:00, příjezd 6:00. Jenomže, v tomhle čase bylo i nalodění, snídaně a vylodění. To jest, v 6:00 už nás loď měla vyplivnout na břeh Švédska. Na konec tedy moc času na spánek nebylo. Kajuta byla malá ale se vším, co bylo potřeba. Jen v ní byla dost zima. Palanda pro dva, funkční koupelna s erárním mýdlem. Bylo slyšet sousedy, ale ne tak, aby budily.

Jediná fotka z okýnka kajuty.

Třetí den, Trelleborg (SE) - Göteborg (SE)

Ráno se podařilo vstát celkem dobře, ale 100% vyspání to nebylo. Snídaně v 5:00 byla dobrá na horní palubě. Všichni okolo vypadali, jako kdyby špatně spaly nebo co... Pak do auta a ven. Švédské ráno je studené a chladné. Ale už je to Skandinávie, hurá! Máme dočasný pocit štěstí. Nápad dospat někde v hotelu rychle padá.

Jedeme po dálnici směrem na sever. Švédové řídí trochu jako prasata. Limit 110 se moc nedodržuje, všichni jedou přes 120. Poprvé se setkávám se značkou zbíhající se šipky u nájezdů. Později mi došlo, že oni prostě zipují.

Někdy po osmé se chce odpočinout. Jedeme do města Landskrona hned u moře. Chceme se prospat. Vybrali jsme pláž za golfovým hřištěm. Nikde nikdo, zvuk a hlavně vůně moře, vánek, no vlastně spíš vítr. Spát se sice nepovedlo ale refresh dobrý. Za hodinu jdeme zkoumat okolí. Na dvou fotkách je vidět, jak je země kulatá.

Stavíme v centru, kde se za parkování platí. Parkovací automat bere karty. Funguje to tak, že se do něj karta (švédsky "kort") vloží a pak hned vyndá. Na display se objeví (švédsky), že probíhá kontrola karty. Pak se volí čas stání. Vyleze lístek. Hotovo. Cena 12 SEK/hod. Během téhle operace se ptám jednoho místního pána jak na to, anglicky. Uměl dokonale, až se raději ptám, jestli není cizinec. Není!

Švédi umí anglicky perfektně. Ale navzdory tomu, nikde není jediný napis v angličtině nebo volba jazyka třeba na onom parkovacím automatu. Švédi vypadají spokojeně, vitálně, město působí klidně a hezky.

Restaurace Ticho de Brahe. Dal jsem si lehké pivo Pripps Bla s asi 2.0% alkoholu. Chutná moc dobře a dá se po něm řídit. Proč to v Čechách nikdo nedělá... Radler nepovažuju za pivo... Cena za dobré jídlo je vyšší, ale ne až tak.

Jedeme dál, ale absence spánku se dostavuje znovu. Takže zastavujeme někde v lese (naprosto netuším kde přesně.) Ale spát v autě, to prostě nejde tak dobře. Takže zas jenom spíš refresh.

Navečer dojíždíme do Göteborgu. Ježdění po městě je šílené, zjevně jsme přijely do největší špičky. Ovšem na rozdíl od Prahy, tady to jede. A to hodně! Větší mumraj sem asi nezažil. Spousta aut a k tomu různé nadjezdy, podjezdy, vedlejezdy, kruhové objezdy skryté pod dálnicí, hrůza... Navigace měla co dělat, aby nevybouchla. Chvílema byla úplně mimo, ale vůbec ji to nemám za zlé. Já byl mimo taky. Navíc řidiči okolo se chovali opravdu jako totální prasata, asi taky proto, že viděli cizí značku.

Našli jsme na asi druhý pokus hotel. Hotel IBIS na lodi, silně připomínal pražský Albatros. Hledal jsem podle ceny, a byl cca nejlevnější. V přepočtu 1225 SEK (3600 CZK) za mini pokoj se zaprášenou podlahou. Fotka není, tak širokoúhlý objektiv nemám, abych tu krabici na boty zvěčnil. Auto stálo před hotelem na placeném parkovišti. V přepočtu za asi 100Kč. Automat na karty, ale tentokrát se tam karta musí nechat.

Večer jdeme na jídlo, je fakt zima. Našel jsem Viking Bar nedaleko hotelu. Bar byl na palubě plachetnice. Plachetnice byla i hotel. Hotel s podobnou cenou jako IBIS. Jen pokoje prý byly lepší. Atmosféra lodi byla super, křivé podlahy, všude dřevo, lana, obrázky atd. K jídlu výborný west coast taipas a super lokální pivo. Doporučuju jako hotel i restauraci. A IBIS samozřejmě ne. Fotek z Viking Baru bohužel moc nemám.

Čtvrtý den, Göteborg (SE) - Oslo (NO)

Dopoledne jedeme. Proplést se ještě naposledy centrem Göteborgu a ven. Cesta je relativně nudná, až k severu se postupně krajina začíná kopcovatět. Už tuším Norsko. Zastavujeme ještě před hranicemi na kafe. Vzduch je krásně čistý, super počasí, ani zima ani vedro.

Konečně Norsko!

Na hranicích je doprava stažená mimo dálnici do jednoho pruhu na celnici. Přijíždí spousta Norů, Švédů ...a mezi nimi my. Unuděná celnice už zcela automaticky odmávává rukou ve smyslu "jeďte, jeďte...", už už i na nás. V tom zmerčí českou SPZ. A hned ke kraji a "kam přesně všude jedete, na jak dlouho, umíte norsky, máte rezervace v hotelích, máte kontakt na kamaráda za kterým jedete, budete tu pracovat? Takže dovolená... OK. Nějaký alkohol nebo cigarety?" Řek jsem, že ne, tak vrátila občanky a jelo se. První setkání s Norskem, a ne zrovna příjemné...

Kousek už je Oslo, první plánovaná zastávka. Nastavil jsem navigaci někam do centra, kousek od Botanické zahrady s parkem. Hezký začátek to měl být. Navigace vedla dobře, až najednou přímo do betonové zábrany. I přes to, že jsem měl naprosto aktuální mapy, navigace nepočítala s kompletním rozkopáním města na kousky. Rekonstruovaly a opravovaly se snad všechny silnice kam jsme chtěli jet. Docela horor městem prokličkovat. Ale nakonec se podařilo, stojíme na parkovišti kousek od parku.

Jdeme pěšky skrz park botanické zahrady a máme hlad. Až dál jsme našli pěknou pákistánskou restauraci Punjabi Masala. Dal jsem si jehněčí birjany, pálilo, ale bylo naprosto vynikající. Průvodce nelhal - když chcete jít na jídlo, jděte do mezinárodní restaurace. Zpátky jdeme postranními uličkami, jsou daleko hezčí, než hlavní třídy. Odpoledne pak pivko kdesi v baru.

Padl večer, čas na hotel. Netušíc jak je Oslo, resp. jeho centrum, které nás zajímalo, malé, hledali jsme hotel podle údajů v průvodci a hlavně podle mapy někde uprostřed. Rozhodl jsem se osobně se na hotel nejprve podívat, než udělám rezervaci např. přes booking.com. Inu, chyba. Oslo nebylo rozkopáno jen po okraji, ale i v centru. Pension Cochs byl plný, Ellingsens, který vede stará rázná babička, měl zas jen společnou koupelnu. Pak začalo tak brutálně pršet, že sem neslyšel motor auta a vidět taky skoro nic nebylo, kapky jak kamení. Další pensiony nebo hotely už si moc nepamatuju, ale byl to docela stres, "vyhrál" hotel Anker. Měl vlastní kryté parkoviště za nějaký poplatek. Vcelku mi v ten moment bylo jedno za kolik. Cena za pokoj ho stejně silně převyšovala, tehdá jsem si ještě myslel, že je extrémně drahý. Hotel byl zjevně postaven v osmdesátých letech. Na pokoji pidi postel, jako že pro dva. No, moc nedoporučuju. Večer na baru v hotelu jedno pivo, nic moc. První den v Norsku se nepovedl podle představ. Usnul jsem jako dřevo.

Pátý den, Oslo

Hned ráno rezervuju penzion Cochs. Mají pokoj! Jsem happy :)

Po standardní snídani jsme naházeli věci do auta a začali se sunout k pensionu. Podařilo se mi zadarmo zaparkovat u Uranienborgparken. Jdeme do města, cíl zatím vesměs žádný, prostě jen tak. Na oběd jdeme do "Le Bouchon". Tatarák dobrý, jinak než u nás. Není kečup, ale zas hodně kyselých okurek. K tomu Heineken.

Věci dáváme do hotelu. Pokoj a vlastně celý pension je velmi pěkný, skutečně doporučuju. Cena také nebyla tak špatná (780 NOK). Chceme se podívat na Operu, ta jediná se zdá po ruce. Oslo je malé, ale v tenhle moment to ještě nevím. Nasedáme do tramvaje a já naivně ignoruji poznámku v průvodci, že koupě lístků v dopravním prostředku bude s přirážkou. Dva lístky na dvě stanice stály 340 CZK. Ridiculous.

Muž na poslední fotografii pravděpodobně jen protestoval proti prohibici. Na rozdíl od Prahy, lidé kolem ho neignorovali. Dokonce se snažili pomoct. Jen někdo už věděl, v jakém stavu dotyčný je a tak pomáhající zastavil se slovy asi jako "jenom chlastal".

Oslo Opera House. Zvenku rozhodně zajímavá stavba. Spousta lidí, ale rozhlehlost střechy to krásně setřela. Prostor, rackové, vzduch, voda. Vnitřek ale nebyl nijak úchvatný, rozhodně ne wow. Prohlídku jsme neabsolvovali, byla v jiný čas. Zato jsme si naivně dali dvě piva Hansa. Cena 475 CZK. Ridiculous 2. V ten moment my došlo, že si musím fakt dávat bacha. Pivo jsme vychrupli, toaletky v opeře pak vážně luxus. Celkový dojem kazí rozestavěné ulice.

Jdeme zpět do města, směrem k Royal Palace. V přístavu v zátoce Pipervika narážime na Bollywood festival. Obrovský živo a energie! Spousta lidí, hudby a nejrůznějšího indického jídla (to je moje.) Mango Lasi (koktejl) a Kirilly (pokud si pamatuju, jehněčí). Lidi jsou veselí a když je fotím, usmívají se, všichni. Je tam lidí jak na United Islands v Praze, ale atmosféra je hašišová se spoustou rozmanitosti. Necítíte se jako mezi bandou ožralců, ale příjemně. Chcete tam být. Fotek moc není, moc cvakat nešlo.

Hodně zážitků, přichází potřeba zpomalit. Je sobota večer, takže pivo už nekoupím, ani nealko. Ridiculous 3. Tak jdeme na kafe někde na ulici Stranden. Pak dál k Royal Palace, který je hezký, ale trochu nudný. Cestou do hotelu ale objevím, něco o čem se v průvodcích nepíše: vchod do metra Nationaltheatret stasjon. Vlezeme dovnitř, chci se prostě podívat na metro. Vejdou nějací lidé a jeden houkne do prostoru. V ten moment mi to dojde. Není to obyčejná stanice. Kruhový strop je jako schody. A vzdálenosti a výška schodů není náhodná. Pak si všimnu, že uprostřed je kruh s nápisem "AKUSTISK SKULPTUR". Tak si tam stoupnu a zkusím vydat zvuk. Brutální reverb! Ale ne nějaký náhodný, krásně hudební. Když si stoupnete trochu mimo střed, tak se reverb změní ve velmi zajímavé echo. A mění se podle toho, kde zrovna stojíte. No blbli jsme tam vážně chvíli :)

Cestou do hotelu ještě míjíme hospodu Bjørungs. Takhle večer je vidět všechna ta barevná světla, strop a... škoda že jsem to nevyfotil alespoň zvenku. Jít dovnitř už ale přes únavu nešlo, chtělo se spát.

Šestý den, Oslo - Rjukan

Rjukan je v centru jižního Norska, a je dobrým výchozím bodem na náhorní plošinu Hardangervidda. Zarezervoval jsem na tři dny samostatnou chatku v Rjukan Hytteby & Kro. Doporučuju to udělat s předstihem alespoň tří dnů. No a dnes byl plán se tam přesunout.

Ráno snídaně v Kaffebrenneriet, hned vedle penzionu. Dobré, levné, super hudba (Anna Brun), jen číšnice trochu nasraná.

Další plán je národní galerie. Je zrovna den, kdy je vstup zdarma, takže moře lidí. Expozice je ale hezká, opravdu dobrý výběr obrazů národních umělců. Dovnitř mě s foto-brašnou striktně nepustili. Tak jsem se ověsil přímo foťákama o objektivama a nejednou to paradoxně šlo. Výsledek zde:

Na oběd jdeme do číny Jumbo Restaurant v patře. Jídlo dobré, ale ne zas až tak moc vzhledem k norské ceně. Interiér kýčovitý. A je zakázáno fotit - "please, better not take pictures" s brutálním přízvukem.

Pak jdeme jen tak po městě. Nakoukneme do katedrály, pokud je to tedy ten správný kostel, je jich v Oslo hodně a všechny jsou si podobné. Je malá, zkouška sboru ale stojí za to, záznam zvuku zde:

Další cíl je geologické muzeum u botanické zahrady, ale to jsme nestihly - zavřeno.

Zkusili jsme zajít do Bjørungs. Ve dne to nebylo ono, ale stejně je to moc hezká hospoda v Irském stylu se super výzdobou a atmosférou. Nemají ale vůbec nic k jídlu.

Po nákupu v čínském obchodě a večeři v trochu všemi možnými věcmi přeplácané restauraci Lorry hned naproti Cochs (pouze sendvič) se vydáváme ve večerních hodinách směrem na Rjukan, do srdce jižního Norska, k náhorní plošině Hardangervidda.

Cesta je krásná, konečně začínám cítit Norsko, svobodu, rozlehlost, pustotu. Jedeme po malých silničkách lesem, kde před chvílí pršelo, kolem řek, mezi skalami, v dálce hory. Jedeme na západ, takže před námi je tmavnoucí načervenalé nebe. Cítím se krásně, volně. Do Rjukanu přijedeme až ve 22:15. Hytteby jsem upozornil předem, že asi přijedeme později, což bylo dobře. Vedoucí neumí moc dobře anglicky, ale je příjemná a domluvili jsme se, dostal jsem povlečení s ručníky. Chatka je připravená, je v ní všechno - dá se tam prostě bydlet. Pivo, jídlo, televize, lehký plán na druhý den, a pak blaženě spím jak zabitý.

Sedmý den, Rjukan a Hardangervidda poprvé

Krásný slunný den, teplota kolem 13 stupňů. V centru městečka je turistická kancelář, kde jsme koupili mapy a průvodce po Hardangervidde, pak nákup drobných zásob v KIWI, vše při ruce.

Na první malou výpravu bylo nejjednodušší použít lanovku Krossobanen, která je ještě u města, 50 NOK na osobu jedna cesta. Začali jsme později po poledni. Díky tomu a taky že už bylo po sezóně, nikde nebyla ani noha. Platilo se až v lanovce, kasa v budově byla prázdná.

Cestou nahoru bylo krásně vidět Gaustatoppen, kopec, jak kdyby ho někdo vymyslel. Těsně pod vrcholem má NASA jakýsi vysílač.

Když jste nahoře, vyjdete z lanovky a dáte se po zpevněné cestě nahoru (jediná a dokonce asfaltová), až se dostanete k ohybu o téměř 360 stupňů. My ale jdeme dál rovně po pouze červenými značkami vedené cestě, už lesem do mírného kopce, směr na Helbergyta.

Značení cest jako u nás nečekejte. Na ukazatelích a občas na kamenech je písmeno T. Mezi tím se občas objeví něco vyrobené lidskou rukou co vypadá jako značka a vede vás, buď červená barva nebo hromádky kamení, nebo tohle:

Po krátké době ustupují stromy a vegetace se mění víc a víc jen v nízké křoviny a kleč. Až stoupání zmizí úplně a my jsme nahoře. Už jen pláň a barevné lišejníky, občas nějaký keřík. Cesta chvílemi jakoby mizí, ale hromádky z kamení nebo občasná zjevně lidská červená značka vás zase navede. Občas potkáme člověka, ale opravdu vyjímečně. Všichni jsou Norové, slušní a velmi sportovně založení. Až se stydíme :)

Došli jsme až k Våerroe, což jsou asi zbytky staré huty, už úplně bez střechy. Pak jdeme zpět bohužel stejnou cestou, neboť za hodinu nebo dvě už bude zapadat slunce. Ten kousek co jsme si vybrali k návštěvě je rozlehlý a na nějaký okruh už bylo pozdě.

Lanovka mimo sezónu jezdí jen do 18 hodin. Po návratu už je prázdná, takže jdeme dolů pěšky klikatící se cestou přímo pod lanovkou. Najde se snadno, před ní je závora a upozornění "vstup na vlastní nebezpečí." Celá cesta dolů trvala snad hodinu. V zimě se cesta používá jako bobová dráha nebo sjezdovka a zatáčky jsou očíslované, odspoda. Poslední číslo, nahoře, je 20. Už u čísla asi patnáct jsem se nemohl dočkat jedničky... A co nás dostalo nejvíc, byli zdatní Norové, co si přišli takhle navečer tuhle strašnou cestu jen tak vyběhnout nahoru a pak zase seběhnout dolů... Doma jsme až za tmy, úplně hotový.

První den se podařil, HDNGVD je opravdu super místo a to dnes byla jen ochutnávka.

Osmý den, Rjukan a Hardangervidda podruhé

Dnes vyšla předpověď počasí přesně - pršelo. Nebo spíš bylo zataženo, zima a mokro. Takže to bude jen autem.

Zamířili jsme na sever do Atrå a pak odbočkou zpět na Rjukan. Označená je velkou značkou slepá ulice a nápisem asi ve smyslu "tohle vede až skoro do Rjukanu, ale ne úplně." Což je pravda, ona totiž končí nad tou lanovkou ze včera. U Mårdal se platí mítné - avgift, tuším asi 20 NOK. Pokud si dobře pamatuju, automat chráněný kamerou nebere karty. Cesta se víc a víc stávala lesní, dobrý auto je tu prostě potřeba. Mraky lízající kopce, mlha v údolích, nádhera.

Jedeme až na Kalhovd. Cesta autem byla sama dost zážitek. Kupodivu potkáváme nad očekávání hodně aut. U chaty v Kalhovd jich i hodně stojí. Uvnitř je spousta hikujících Norů, snad žádný cizinec. Dáváme si čaj, kafe a něco místního k jídlu. Názvy si nepamatuju, byly Norsky. Cena není opět zrovna malá.

Od Kalhovd zahýbáme nejprve po severním břehu Kalhovdfjorden až někam k Synken.

Pak se vracíme stejnou cestou ke Kalhovd, a jedeme přes přehradu na jih. Dojeli jsme až někam k jezeru Torkjelstjønn. Cesta byla fantastická, všude velká jezera a kolem kopce jejichž špičky se nořily do nízkých mraků. Poslední foto z toho nejzazšího místa vůbec neukazuje skutečný pohled. Byla zima, trochu pršelo, vítr. A my byly kousek pod vrstvou mraků. Pod námi údolí, jezero, naproti kopce, mlha ale přesto bylo vidět do dáli. Fantastický pohled, ovšem nezachytitelný.

Jedeme zpět, počasí se mění, dokonce je i vidět trochu slunce. Pohledy na stejná místa jsou zase jiné. Jedeme zase stejnou cestou domů, zase docela unavení.

Devátý den, Hardangervidda potřetí a nejlépe

Poslední den kdy má být ještě hezky. Tentokrát chci skutečně vstoupit na území národního parku Hardangervidda. Jedeme autem až do Solheimstulen. Cesta z Rjukanu trvala něco málo přes dvě hodiny. U Solheimstulen jsme auto nechali a vydali se pěšky k jezeru Skarvsvatnet.

Počasí bylo fantastické. Velmi zvláštní typy cumulů se vznášeli nad okolními kopci a vytvářeli naprosto jedinečné světelné podmínky - v pozadí tma a nad námi světlo. Byla zima a foukalo, chvílemi i lehce mrholilo, ale nám to nevadilo.

HDNGVD na tomhle místě je prostě krásná. Bylo dokonale vidět tu rozlehlost planiny. Tady se vážně dalo jít dny kterýmkoliv směrem. Předešlé dva dny totální hadr. Barevný porost vypadal jak mořská hladina nebo jiná planeta.

Dost keců :)

Desátý den, Rjukan - Eidfjord

Další cíl je Eidfjord. Malé město u konce (nebo začátku) Hardangerfjordu, docela dobrý výchozí bod k severní straně Hardangerviddy. Rezervace v hotelu Quality Hotel & Resort Vøringfoss, ale moc ho nedoporučuji. Více info až další den.

Chtěli jsme jet cestami, kde bude hodně co vidět. Z Rjukanu na západ k Odda a přes Kinsarvik do Eidfjord. Cesta nám trvala 9h, neboť jsme všude stavěli, jeli vždy po menších uličkách s několika zajížďkami. Ale stálo to za to.

Hned za Rjukanem jsme čekali asi 20 minut na průjezd tunelem. Svítila červená, až po nějaké době vyjelo vodící auto, které přivedlo auta z druhé strany. A pak převezlo nás. Tohle je docela častý jev téměř při jakémkoliv zúžení vozovky při opravách. Tunelů je na této cestě opravdu dost. Zajeli jsme na kafe do Skysstasjonen v Røldal. Moc hezké místo, vesnice je mezi kopci. Cesta pokračovala kolem hojně focených vodopádů Låtefoss. Nezapomenu na mosty hned nad hladinou jezer mezi okolními kopci v Ulevå, máte pocit, že jedete po vodě. Bohužel fotky nejsou. Dál do Odda, kde jsme udělali zajížďku směrem na Utne, která podle mě ale až tak za to nestála. Příjezd do Eidfjordu až k večeru.

Jedenáctý den, Eidfjord a okolí

Eidfjord je malé ale moc hezké městečko. Není tu ani moc turistů, ale to mohlo být jen roční dobou.

Quality Hotel & Resort Vøringfoss. Pozitiva - výhled na fjord a dobré postele. Negativa - nejprve tahanice s cenou, přes booking.com byla cena 2240 NOK za dvě noci. Pořád dost, ale na norské poměry to šlo. Po příjezdu ale cena měla být vyšší. Chvilka jednání a Isabel (recepční) nám zdělila, že za chybu může "dynamický systém cen", ale že naše cena bude podle bookingu. Bůhví co se vlastně stalo. Další negativa - děravá prostěradla, uvolněná baterie a prkýnko na záchodě, popraskané žárovky, světla ale i zásuvky na vstupní kartu, takže baterku do foťáku dobijete jen v noci, a celkově neosobní dojem hotelu. A navíc se nám v něm moc dobře nespalo, ale to mohlo být úplňkem. S tím úplňkem, v noci, když vycházel za okolními kopci, mi došlo, jak jsou okolní hory obrovské a na člověka se valí... Fotku bohužel nemám.

Ráno mě osobně přepadla únava z neustálého organizování a řízení a taky z návalu zážitků, přeci jen to člověk musí taky nějak zpracovávat. Odpoledne už mě to ale přešlo :) A tak se vydáváme po okolí kouknout na vodopády a nakouknout na Hardangerviddu ze severu.

První je Skytjefossen, obří, 300m vysoký vodopád. Cesta až k němu se bez lokální mapy, kterou jsme neměli, hledá špatně. K vodopádu se dá dojít jen pěšky, ale výchozí bod stezky jsme prostě nenašli. I tak ale pohled na něj alespoň z dálky stál za to. Je divoký, nenajdete tam živáčka. Výstup blíže k vodopádu musí stát za to.

Cestou zpět jedeme kolem Hardangerfjordu a jeho klidné hladiny připomínající zrcadlo, dál pak po silnici číslo 7 na jihozápad.

Další vodopád je Vøringfossen, ale ten nás moc nezaujal. Hodně navštěvovaný, u hotelu Fossli se na parkovišti platí 40 NOK za zastavení. Pozor, než zahnete k hotelu, je tam spousta místa na zaparkování zadarmo. K hotelu je to pak kousek.

Cesta po Rv7 k hotelu Fossli je ale zajímavá. Poprvé jsem zažil tunel co se točí 360 stupňů dokola :) A pořád si procvakáváte uši.

Severní část Hardangerviddy není tak zajímavá jako jižní. Tronsbu, kam se dostanete po zaplacení 100 NOK mýtného, je jen přístav. Krajina a cesta není nezajímavá, ale není to ono, všude také hodně lidí. A komárů! Jen výhled na ledovec Hardangerjøkulen stojí za to.

Další zastávka je přehrada Sysenvatnet, už při zapadajícím slunci. Krásné romantické místo, kde pohled na Hardangerjøkulen je ještě lepší.

Zpět až za tmy, máme hlad. Tak hledám restauraci, ale jsou jen hotelové. Nakonec jsme v liduprázdném městečku zašli do Fjell og Fjord Hotel. Je to velmi příjemný hotel s domáckou atmosférou a lepší cenou, než Hotel Vøringfoss. Výhled máte taky, Fjell je na kopci a dost vysoko, abyste viděli město i fjord. Dali jsme si domácí lazaně za 110 NOK s dobře točenou Hansou. Na to jak bylo pozdě (po deváté večer) byly všichni zaměstnanci hotelu v pohodě a vytvářeli domáckou atmosféru, hlavně obsluha v prosklené restauraci. Osobně tenhle hotel doporučuju víc, než Quality Hotel & Resort Vøringfoss dole u vody.

Zrovna ten den se konal kousek od Eidfjordu Anger Metal festival, bohužel už nebyla energie ho navštívit. Trochu mě to mrzí, měl sem do sebe možná kopnou Redbull a jet... Kapel tam bylo dost z Evropy, US i místní. Lidi u stolu vedle v restauraci tam zjevně jeli. Norští metaláci na mě působili mnohem kultivovaněji, než ty z Čech. Ale to nemůžu soudit objektivně, na koncertě v Norsku jsem prostě zatím nebyl.

Dvanáctý den, Eidfjord - Bergen

Dopoledne se vydáváme po Rv7, dle rady mého kamaráda a bývalého kolegy, který bydlí v Bergenu. Nejprve přejet fjord. V dálce je vidět most a navigace na něj zdá se vede. Zahýbáme k mostu a hle, mýtné! A dost vysoké, divím se, cca 130 NOK. Ono to totiž není mýtné, ale lístek na trajekt. Po bližším ohledání bylo vidět proč: mostu chyběla jedna důležitá část - most. Zatím jsou to jen dva sloupy, zbytek bude dostavěný až za rok... Trajektů je na trase víc. Cesta po Rv7 je krásná, se spoustou tunelů specifických pro Norsko - připadáte si jako když vjedete do jeskyně - a s několika vodopády a úžasnými pohledy. Absolutně doporučuju!

Rezervace v Bergenu byla v hotelu Steens. Hotel je v krásném domě z 19. století, všude spousta starožitností, vše naprosto popírá pravý úhel, točité dřevěné schodiště. Přivítal nás zvláštní holohlavý týpek, měli jsme pokoj hned za recepcí s číslem 1. Ten nejhorší pokoj z celého hotelu, ale o tom až další den. Je to cena za rezervaci až dnes. Příště dřív!

Třináctý den, Bergen

Pokoj číslo 1 v hotelu Steens: hrůza! Byl to zjevně kumbál předělaný na pokoj. Málo prostoru, nelogičnost rozmístění nábytku, které zjevně vymýšlel chlap, pohled do dvora, oknem se dalo rovnou vylézt, dokonce pod oknem byly i schůdky :) V lampě vrstvy prachu, koupelna špatný vtip, kde se na vás pořád jen lepil závěs kolem "sprchového koutu". A největší lahůdka - přímo nad pokojem je jídelna. Snídaně začíná tuším asi v šest nebo sedm ráno. V jídelně jsou těžké dubové židle, tak si to dovedete představit.

Hned ráno žádám o jiný pokoj, naštěstí se povedlo. Máme pokoj 21 v posledním, druhém, patře (mimo jiné bez výtahu). Výrazné zlepšení! Výrazně prostornější pokoj má krásnou prosklenou střechu, koupelna je výrazně větší (ale pořád ne perfektní.)

Celkově, i přes nedostatky, ale hotel Steens působí nádherně, všechny ty křivé chodby a zákoutí, starý nábytek, krb, lampy, schodiště, okna, vážně to stojí za to. Každý pokoj je naprostý unikát. Navíc stojí v hezké části Bergenu, kde všechny domy jsou velmi pěkné. Jen upozorňuju, park hned naproti hotelu Steens je v noci opravdu nebezpečný, je to místní junkies centrum.

Jdeme se projít po Bergenu. Strašně prší, je zima, fouká vítr, celkově lezavo. Vemte si pořádný deštník, nějaké párátko od vietnamců se vám tu rozpadne na kusy. Zašli jsme do přírodovědného muzea, obdoba našeho národního - spousta vycpaných zvířat. No, nic moc. Zajímavá byla Egyptská expozice a něco málo o Vikinzích.

Bergen je hezký, menší a příjemnější než Oslo. Až tedy na ten déšť. Pokud máte rádi ryby, tak na zdejší rybí trh určitě jděte, dá se tam koupit snad všechno.

Bryggen, je to velmi stará přístavní čtvrť, chráněná UNESCO. V podstatě je to řada domků u přístavu. Všechny vypadají, jako že mají za chvíli spadnout. Ovšem na druhou stranu, vše je upravené, čisté. Jen to hyzdí spousta obchodů s oblečením a podobně. Dokonce je tam i bordel :) Upřimně, Bryggen moc za návštěvu nestojí. Raději jeďte lanovkou někam na kopec, okolo Bergenu jsou dva.

Večer jsem se potkal s mým kamarádem a bývalým kolegou, který tu žije. Zajeli jsme se podívat na nejzápadnější místo Norska a na rozbouřený Atlantik. Foťák jsem neměl, a to je dobře. O to víc jsem si tohle vychutnal.

Vyzvídal jsem jak to v Norsku chodí. Dozvěděl jsem se, že Norsko se zdá směšně drahé i místním a že je hodně závislé jen na vývozu ropy. Vše drahé je ovšem i kvalitní, jako třeba že pečivo je bez konzervantů a vždy čerstvé. Pokud ale chcete ušetřit, dají se najít levné obchody. Ovšem kvalita jde dolů. Je to trochu jako u nás, jen že tady zas musíte hledat obchody, kde je zboží opravdu kvalitní. Znám jistou historku o tom, jak někdo v Norsku zapomněl kdesi v parku foťák a za dva dny ho tam zase našel. Měl opravdu štěstí, protože v Norsku se krade, ne tak jako u nás, ale přeci jen krade. Sice jen ve velkých městech, ale i to se mění. Ale o tom až dále.

Čtrnáctý den, Bergen - Egersund

Města nás nebaví. Mizíme z Bergenu hned dopoledne. Trochu prší a je mlhavo, ale jde to. Rozhodli jsme se posledních pár dnů jet po pobřeží přes fjordy do Kristiansandu. Je to super cesta kolem moře. Dnešní cíl je Hotel Egersund. A taky prostě cesta sama, která je moc hezká a klidná.

Několik trajektů, zastávka ve Stavangeru na jídlo v thajské restauraci Naree Thai (podle průvodce), drahá ale dobrá. Stavanger je těžařské město, nemůžu o něm moc říct, jen jsme ho projeli, na velká města prostě není nálada.

Někde dál za Stavangerem, v menším městě na pumpě, jsme potkali partu Slováků, co v Norsku už zjevně nějakou dobu pracovali jako zemědělci. Dali jsme řeč, a já se hodně ptal jak to tady funguje. Zajímavý byl názor, že v Norsku je jakýsi druh komunismu, který panoval u nás v osmdesátých letech. Mají vlastně všichni všechno a k tomu volnost cestovat. Norové sami nemají potřebu krást nebo podvádět, alespoň v menších městech. Ale zato lidi z bývalého sovětského bloku tady začínají krást. Hlavně Poláci. A pomalu se to děje už i na vesnicích. Už se nedivím tomu vyptávání na hranicích.

Patnáctý den, Egersund - Farsund

Egersund je moc hezké malé město, jediný problém je, že jako rybářská vesnice celkem smrdí. Grand Hotell Egersund byl nad očekávání dobrý. Užili jsme si hodně spánku. Až jsme skoro nestihli snídani, neb jsme byly mylně informování o čase, do kdy je.

Rezervuju už raději dnes hotel v Kristiansandu. Bohužel, volný je už jen zbytečně luxusní Clarion Hotel s cenou 1500 NOK na noc. Je ale blízko přístavu, odkud brzo ráno vyplouváme zpět do středozemě.

Z Egersundu jedeme po Rv44, pobřežní silnice, krásná cesta, zase spousta skal, vodopádů, tunelů. Zajeli jsme se podívat na Helleren, dva baráčky ze 17. století, které úplně osamocené leží pod skalním převisem.

Na oběd jsme zajeli do Flekkefjordu, do PIZZA INN. Pizza byla velká, nadýchaná a dobrá, s očekávanou cenou. Flekkefjord hezký jako ostatní města, dřevěné baráčky atd.

Farsund. Bohužel, přespat se dalo jen tady, ostatní městečka kolem už neměli volno v hotelech. Zase se ukazuje, že rezervovat se musí dva dny dopředu minimálně. Farsund je zaprdlé tiché (mrtvé?) městečko skoro, ale ne úplně na pobřeží, mezi spoustou ostrovů. Tady se nejezdí ani tak autem, ale lodí. Ono taky jak jinak když je kolem všude voda. Místo garáží na auta v přístavech najdete spoustu garáží na lodičky.

Hotel Farsund Fjordhotel. Na první pohled cool. Je to terasový hotel, takže recepce je v nejvyšším patře a každý pokoj má velký balkon, nebo spíš rovnou terasu. Dalo by se tam v klidu grilovat. Bohužel, nevzal jsem gril a ani není maso. Výhled je na zátoku a několik sil. Mě se to na jednu noc líbí, ale nechtěl bych tu být na delší dobu. Hotel je postavený v osmdesátých letech a zjevně neprošel žádnou rekonstrukcí. Nedoléhající lišty pod stropem, tapety, celková zatuchlost hotelu... Netekla pořádně teplá voda a sprcha kvůli vadnému kohoutu také, rozpadali se lampičky nad postelemi, roztrhnutý povlak na polštáři. Ale i tak to vlastně nebylo špatné a spalo se dobře.

Šestnáctý den, Farsund - Kristiansand

Po dobrém vyspání a celkem obstojné snídani jedem dál směrem na Kristiansand. Pořád po pobřeží. Tenhle kousek ale byl nejhezčí.

Vestbygd je trochu cestou zpět na západ od Farsund. Má super molo s majákem, kde se dá dívat na severní moře.

Cestou zpět k Farsund jsme našli malou schovanou divokou pláž Kviljo. Na fotkách je vidět maják Rauna. Když jsem se přiblížil, bylo na pláži hejno ptáku. Pokus je vyfotit ale nevyšel, odletěli dál po pláži ještě dřív, než jsem se vůbec přiblížil. Chtěl jsem vyměnit objektiv, ale zaslechli cvaknutí bajonetu a odletěli nadobro. Nebyli zjevně moc zvyklí na lidi.

Pak jedem zpět do Farsundu na kafe a kebab za 220 NOK. A pak už opravdu směrem na východ, pořád po pobřeží.

Austre Tranevåg, zátoka na konci světa, okolo několik domků a dokonalý klid. Tady bych chtěl bydlet...

Pokračujem do Lyngdal. Ta loď uprostřed fjordu tam vypadala jakoby "chlapi zaparkujte, deme na kafe".

Lindesness, nejjižnější výběžek Norska s majákem. Trochu kýčovité místo, ale vlastně moc hezké. Přišli jsme těsně před pátou, takže nám daly vstup zadarmo. Budovy se měli zavírat, ale stejně jsem se podíval až nahoru do majáku.

A pak už jen Kristiansand a Clarion Hotel Ernst. Kýč až na půdu včetně ambi-light u televize, ale v podstatě cool.

Sedmnáctý den, Kristiansand - Waldhalle (DE)

Ráno v 8:00 jede náš trajekt s ColorLine do Hirsthals v Dánsku (levnější TT-line už touhle dobou v roce - v září - nejezdí ; informace ověřená telefonicky). Objednával jsem ho ještě v Rjukanu za 65 EUR, ale podle mě stačí objednat třeba i jen dva, tři dny předem. Ovšem nezaručuju to.

Vyspání a noc v hotelu v pohodě. Zaparkoval jsem večer před tím u mola hned u hotelu. Mají tu zase trochu jinak fungující platební automaty. Bere karty. Když zaparkujete, kartu vložíte, a hned dostanete lístek, čas se nevolí. Trochu mě to zarazilo. Pak jsem si pořádně pročetl návod, který byl v aj. Lístek, co vydá automat při příjezdu se dá do auta. Když pak odjíždíte, vložíte do automatu stejnou kartu, ten započítá čas, stáhne peníze a dá vám účet. Člověk jen na to nesmí zapomenout, jinak se pravděpodobně nedoplatí. Kolik byla cena za noc už si moc nepamatuju, ale asi kolem 30 NOK.

Příjezd k checkinu je od kruhového objezdu pod (ne na) E18, po silnici Vesterveien. Výjezd je označen ◄Danmark E39 a ◄Terminal. E39 vede vlastně trasou trajektu až do Hirsthals. U checkinu jsem jen řekl jména a ukázal z dálky PDF v telefonu. Toť celá kontrola lístku :)

Před naloděním jsem ještě pomohl jedné Norce s nastartováním, chcípla jí baterka (naštěstí auto jelo bez další pomoci i v Dánsku.) A pak už na loď. SuperSpeed 1 od ColorLine. Kajutu jsem nerezervoval, cesta trvá jen tři a čtvrt hodiny. Loď snobská a personál ne zrovna příjemný. Po odrazu přišla SMS o cenách volání a mobilního internetu přes operátora na trajektu - ceny závratné, vypínám raději telefon.

Plavba je super zážitek, můžete vylézt na zadní palubu, kde kolem vás je jen severní moře a spousta dalších lodí.

A tak jsme opustili Norskou krajinu...

A teď přes Dánsko do Německa, cíl je Hamburk, nebo prostě kam až dojedeme. Dánsko je placatá země, kde nikdo nepoužívá blinkry, a navíc smrdí hnojivem. I přes to jsme zastavili na oběd v Høbe v restauraci Amerika na dánské speciality. Nevím, jestli si z nás kuchař jen vystřelil nebo tam opravu tak jedí, ale jedno jídlo bylo biftek se sirovým žloutkem, řepou, zelím, cibulkami a kapary, další pak kuřecí ragů a k tomu docela záhadné pečené těstové košíčky, které se asi tím ragů nemají plnit ale prostě jen přikusovat. Docela zážitek a nutno říct, že nám to fakt chutnalo.

V Dánsku hotely nedoporučuju:

V Německu jsme cirka za 4 hodiny. Za hranicemi jsme vzali stopaře Franka, kluk 24 let, který chtěl do Hamburku, co před čtrnácti dny byl údajně na Hardangerviddě stanovat, no není ten svět malý? :)

Jako cíl bylo vybráno Waldhalle. Na booking.com jsem zarezervoval ten nejlevnější hotel Quellenhof. Dělal jsem to cca v šest večer, kousek od hranic Německa s Dánskem. Až po potvrzení rezervace jsem si všiml, že čas pro příjezd je do 18:00. Teleportu nemaje, volám do hotelu, neboť jinak budu platit poplatek za zrušení (pro rezervaci na booking.com musíte dát číslo kreditky.) Nikdo to v Quellenhof nebere ani na asi třetí pokus. Tak to vzdávám a hledáme dál. Další jsem našel hotel Waldhalle, kde už je ale jen celá chatka za trochu větší peníz. Vzali jsme to.

Okruh kolem Hamburku je docela zacpaný, zdrželo nás to. Do Waldhalle přijíždíme až za tmy. Najít hotel ale není snadné, čísla v ulici nejsou, vlastně tam nejsou ani domy, google maps mlčí a navíc je tam mizerný internet.

Až kolemjdoucí nám pomohl. Hotel je až úplně na konci cesty Waldhallenweg s číslem 1. Jeli jsme temným lesem, loukami, kolem odříznutého přírodovědného muzea, pak zase lesem, až na docela kouzelné místo kde je budova hotelu - starý hezký dům - a kolem malé lampy a chatky. Chatka je totálně dokonalá, obří apartmá, kde se dá krásně několik dní existovat. Cena je 2300 CZK na noc. Po tom, co máme za sebou v Norsku - luxus. K večeři garnáti a pivo Radeberger. Lahoda.

Osmnáctý a poslední den, Waldhalle (DE) - Doksy (CZ) :)

Další den nejedeme ještě zpět do Prahy, ale navštívit jednoho kamaráda s chalupou nedaleko Doks. Je prostě potřeba nějaký přechod a ještě je trochu času si užívat. Je to už ale definitivní tečka za tímhle výletem.